zkouškové.

ano. už je to tady.

do teď jsem nějak zvládala, nějak to šlo. ale dneska.

minulý týden nám bylo řečeno, že kdo se podívá už s předstihem na opáčko z botaniky, bude to mít pro něj plus. tak jsem se dívala. zvládla sem asi 5 z 10 cvik. to nějak půjde. něco umím, tak bych na tom mohla nahnat nějaké bodíky. no jo, jenže když jsem dneska přišla na cviko, ona nám začala ukazovat ty obrázky z mikroskopu ... okno. chaos. panika. nejistota. najednou ze mě upadla ta happy nálada. myslela sem, že se v pár momentech rozbrečím.

bla bla bla. hodinu sem nějak přežila. ale ta nejistota a otázky, co tady dělám, trvaly. (ještě ten den mi spolubydlící říkala, jak její přítel prodlužuje, protože toho mají ve 3.ku fest a nezvládá to a bla bla. je na stejném oboru, což mi moc nepřidalo)

věděla sem, že potřebuju obejmout, s někým rozumným si pokecat ... 

ještě jsem po hodině jsem se zakecala s jednou kamarádkou ohledně nějakých úkolů a moje spolubydlící mezitím někam zmizely. tak jsem vyšla na tramvaj. málo lidí na zastávce, takže tady asi budu mrznout dalších pár minut. no nic. zajdu na trolej. už sem tedy byla v půli cesty, když sem v dálce uviděla šalinu, tak najednou si říkám: "půjdu na mši. stejně sem o tom uvažovala. je studentská. no co, že je už pozdě. aspoň na chvilku." 

když jdu na studentskou, obvykle tam je někdo z animátorů. skvělí lidé. při čekání na tramvaj sem si vzpomněla, jak jedna právě slečna nedávno říkala: "nevadí, že dojdeš pozdě. osoba xy taky chodila loni pozdě, jen aby nás viděla." tak jsem tedy jela. už mi nevadilo, že přijdu pozdě. prostě sem jela. 

ještě po cestě sem volala kamarádce, esli nezajdem zítra na mši. při tom jsem ji říkala, jak to teďka mám. ta mi na to řekla: "vykašli se na ně, to zvládneš, prostě hlavu vzhůru, kdyžtak dojdi ke mě a tady budeš mít klid." díky za ni! :) to jsem potřebovala asi slyšet. 

studentská. prostě sem si ji užila. na nic jiného sem nemyslela. 

na konci přišel mikuláš :D ! wow. bylo to uvolněné, týpek v masce, dva andělé, čert. na nic si nehráli. prostě přišli, řekli "tak sme tady a máme provás něco dobrého, bo je to zkouškové" a bylo :D u výchpdu sme dostali perníček. každý jeden, dle své libosti. :)

venku sem čekala, esli vyjde někdo z animošů a mezitím se ke mě přidali dva týpce, jednoho sem teda znala. pokecali sme si, jak je o zkouškovém a že to všichni máme stejné a vykládali to s humorem, což mě rozveselilo. pak jsem zahlédla v davu další dvě kamarádky. tedy honem sem se rozloučila a utíkala za nima. prostě jejich objetí jsem potřebovala :) 

pak ještě v tramvaji sme se bavili o perníčkách, já vytáhla svůj a jeden kluk hned reagoval. tak sme se začali bavit a byla to fajn jízda domů. a ještě jedna z nich měla na kabelce text "be the light" (mt 5,14) :) 

prostě na pohodu. dodalo mi to zase energii. už sem zase happy. jsem ráda, že mám tak skvělé přátele a že vím, kde mi bude hej :)

... a teď mi tady krásně voní perníček, udělám si čajíček a napíšu eště nějaký textíček :)